Jakub Knězů pracoval řadu let v českých médiích, od České televize přes Český rozhlas k MF Dnes. Před deseti lety založil občanské sdružení Etincelle, které v současnosti provozuje kavárny v Praze a Kladně a do kterých dodává výrobky ze své ovčí farmy a z pekárny Na návsi. Ve všech pracují lidé se zdravotním postižením. „Normální je být různý,“ říká ředitel společnosti Etincelle, kterou v grantovém řízení podpořili i Srdcerváči.
Jaký z vašich pekařských výrobků je nejúspěšnější?
To je těžké říct, zaměřujeme se na běžné pekařské výrobky, ale děláme je kvalitně. Snažíme se vyhovět našim zákazníkům. V pekařské prodejně ve Slaném chtěli naši škvarkovou placku nadýchanou, kdežto v Kladně chtěli více placatou. Tak jsme si spočítali, kde máme větší odbyt, a škvarkové placky jsou ploché. Jinak máme asi 70 různých pekařských výrobků.
Pragmatický přístup zvítězil…
Pekařina je tvrdý chleba, je to hodně konkurenční prostředí a odběratelé tlačí na ceny. Zvýší se cena rohlíku o 10 haléřů a jdou jinam. Prodáváme potraviny denní spotřeby, nikoho moc nezajímá nějaká charita a to, že zaměstnáváme lidi se zdravotním postižením, zákazníci a odběratelé chtějí kvalitní výrobek za co nejlepší cenu, to že někomu pomohou, je až taková nadstavba.
Co vám z pekárny chutná nejvíce?
Na sladké moc nejsem, takže nejvíc asi naše různé druhy chleba. Děláme klasický kváskový, žitný, s olivami, se sušenými rajčaty a další. Ty jsou moc dobré.
Před 10 lety jste odešel z médií a začal pracovat v Etincelle, baví vás ještě ráno vstávat do takové práce?
Náramně. Teď se každý den vzbudím a vím, že zažiji něco nového. Ať zařizujeme nové bistro v Kladně, nebo prádelnu, je to pokaždé něco jiného a rozhodně se nenudím.
Od Srdcerváčů jste dostali grant a pořídili stroj na farmu, co umí?
Je to takový víceúčelový stroj, lze z toho sestavit sekačku, obracečku, pluh, ale i sněhovou frézu. V létě ho budeme používat na farmě a v zimě budeme moct rozšířit naši nabídku úklidových služeb, které poskytujeme.
Co vás v poslední době pracovně nejvíce naštvalo?
Těžko se shání kvalitní zaměstnanci – to je náš největší problém. Když jsme před dvěma lety dali inzerát, že sháníme barmana/pracovního asistenta do pražské kavárny Mezi řádky, běžně se nám hlásilo 60 až 70 lidí. Teď je to daleko větší problém někoho sehnat, zvláště když sháníme například pekaře na Kladensku.
V posledních měsících byla významným mediálním tématem v médiích inkluze dětí se zdravotním postižením, v médiích jste působil řadu let, jak se na to téma díváte?
Jednu z kaváren máme také v kladenském divadle, chodí tam rodiče s dětmi a líbí se mi ta samozřejmost, se kterou berou, že někdo může být jiný, ale je to vlastně normální. Mně téma inkluze přijde podobné jako takzvaná uprchlická vlna.
Najednou se začaly šířit zprávy, že se na nás řítí uprchlická vlna, která nám sní všechnu pšenici, kterou si vypěstujeme a já nevím co ještě. Přitom počet uprchlíků lze spočítat na prstech rukou.
To podobné platí v případě inkluze, ukázalo se, že jde vlastně o několik desítek dětí. Nemyslím si, že inkluze zdravotně postižených může škodit společnosti, naopak, sám to vidím na příkladu svých synů, kteří chodí do třídy s handicapovaným chlapečkem.
Setkal jste se s reakcí okolí, která byla nesnášenlivá k tomu, že zaměstnáváte lidi s postižením?
Jsem nadšený, že lidé, kteří chodí třeba k nám do kaváren, berou náš personál úplně přirozeně. My je nepřemlouváme, aby udělali dobré gesto a vypili si u nás kávu. Když už se někde objeví jiná reakce, tak je to taková ta latentní ignorace.
Na druhou stranu to neodsuzuji, každý máme nějakou svou historii a důvody, proč některé věci špatně přijímáme. Proto jsme tady třeba i my, kteří se snažíme tyhle hrany obrušovat a bourat bariéry mezi lidmi.
V případě našich úklidových týmu jsem byl však několikrát konfrontován s názorem, že uklízet by lidé s postižením neměli, že to jsou chudáci a že je zneužíváme. Já tohle chudáčkování nemám rád, naši zaměstnanci nejsou do ničeho nuceni, dělají práce, na které stačí, které je baví, dostávají mzdu a jsou rádi, že mohou být společnosti nějak prospěšní.
Autor: Ondřej Hušek
Fota: archiv Jakub Knězů a Etincelle
Jakub Knězů, ředitel Etincelle a ředitel Startujeme
Vystudoval Univerzitu Karlovu, obor žurnalistika a masová komunikace. Studoval na Centre de formation des journalistes v Paříži. Od roku 1998 do roku 2008 pracoval v různých pozicích v České televizi. Dlouhodobě spolupracoval s týdeníkem MF PLUS. Pracoval pro zpravodajskou televizi Z1. V roce 2005 založil občanské sdružení Etincelle po předchozích neformálních aktivitách v neziskovém sektoru. V současnosti je ředitelem a předsedou představenstva Etincelle a ředitelem obecně prospěšné společnosti Startujeme. Zároveň poskytuje poradenství v mediální a sociální sféře.
Více na: www.etincelle.cz