Je tu pondělí a s ním další srdcerváčské zážitky. Přečtěte si, na jakých vlnách se v éteru a v sauně veze Srdcerváč Pavel. Fandíme mu a přejeme hlavně klid a nohy v teple 🙂
Vybrat téma do tohoto deníku bylo těžký, mám toho na celou knihu, ale nakonec jsem vybral zážitky dva. Rádio mi zařídili Srdcerváči a saunování, to jsem prostě celej já.
Od paní produkční z Rozhlasu Hradec Králové jsem dostal dva termíny v rozmezí tří týdnů. Vybral jsem si středu čtvrtého října, protože jsem bezpečně věděl, že nebudu pryč. Termín jsme si ujasnili asi týden předem, což uteklo fakt rychle. Nechtěl jsem nechat nic náhodě, D11 každou chvíli stojí, tak jsem radši přespal u kamaráda přímo v Hradci. Večer před vysíláním jsem byl naprosto klidný, ale ráno jsem se probudil ve čtvrt na sedm a nervozita z živého vysílání se začínala ozývat. Dokonce jsem si vzpomněl na hodiny rétoriky, a cestou do rozhlasu jsem se rozmlouval a opakoval si jazykolam. Paní produkční mi říkala, že aby byla klidná, musím přijít nejdéle v osm dvacet, tedy patnáct minut před vysíláním. Líbí se mi rčení, že přesnost je výsada králů, vcházím tedy přesně v osm dvacet. Po přivítání se od paní produkční dozvídám, že pan moderátor asi už nepřijde. Dost mě to znervózní, to bude průšvih. Po chvilce se ale pan moderátor objeví, pozdravíme se a lehce nastíníme témata, to mě trochu uklidní. Za dalších deset minut pro mě přijde paní produkční a jdeme do studia. Trochu jsem protestoval, když mi nesla čaj, že stejně budu tak nervózní, že nebudu mít náladu pít. Překročím práh studia a nervozita vyletí na maximum. Rozsvítí se červené světlo, pan moderátor mě profesionálně uvede. Po první odpovědi ze mě nervozita spadne. Nejdřív jsem se bál, že dvakrát pět minut živýho vstupu je vážně moc, ale úplně zbytečně. A víte co? Během písničky jsem si ten ovocný čaj opravdu vychutnal.
Ve středu jedenáctého října jsem odjel několikadenní lyžařské soustředění do Rakouska na ledovec Kaunertal. Bydleli jsme jen asi minutu od plaveckého areálu, jehož součástí byla sauna. Protože jsem na sauně tak trochu (čti hodně) závislý, byla volba na sobotní večer jasná. Do sauny se snažím chodit pravidelně, prohřeju si tam věčně studený a nedokrvený nohy, poškádlím imunitu a krásně si odpočinu. Celý den byl náročný, od tři čtvrtě na devět do půl třetí lyže, poté posilovna a bazén. V sedm večer jsem konečně vstoupil do krásného saunového světa, kterému vévodil zapálený krb v čistém skandinávském stylu. Z papírku na stole jsem zjistil, že za hodinu začne saunový ceremoniál s názvem kaunertálské bylinky. Kupodivu jsem tu na něj byl úplně sám, takže jsem si s pánem z kasy, který ceremoniál dělal, krásně pošprechtil. Sledoval jsem, jak větrá saunu, polévá topidlo a pořádně víří a máchá ručníkama, bylinky jsem si vážně užil. Byla to hezká náhoda a příjemné zpestření, ale teď mám tak na rok vybráno. Od ceremoniálů, ne od sauny.
Autor: Pavel Dvořák
Foto: Pavel Dvořák