Přečtěte si příběh přeborníka na monolyži, milovníka aut a adrenalinu. Příběh Srdcerváče Pavla, který o věcech moc nemluví, zato je dělá.
„Neboj se, já sice mluvím ve zkratkách, ale určitě ve zkratkách neřídím.“ Pavel řízení miluje, takže jinde než v autě tenhle rozhovor snad ani vzniknout nemohl. Nabízela se tedy ještě sauna, kde je taky každou volnou chvilku, ale mně už se takhle zavařují závity nad tím, kolik toho vlastně stíhá. Lyžuje, plave, trénuje, chodí do práce i za kulturou, pročítá odborné časopisy a sjíždí pořady v rádiu. K velkým věcem i zážitkům se ale podle svých slov spíš nachomejtne. A že mu to pak zůstane a je v tom mnohdy víc než dobrej, to přechází mlčky. Nebo s jemným humorem.
Pavel se narodil s artrogrypózou, takže na nohách nemá dostatečně vyvinuté klouby, které mu navíc spolu se svaly hodně tuhnou. Nohy dostatečně nenatáhne a bez dlah a bot se nepostaví, proto chodí o berlích. Prodělal dost operací, při kterých mu nohy a kosti různě natahovali a sesekávali. „Občas ze mě trčely dráty do všech stran, ale bolest si už radši nevybavuju. Navzdory protahování se mi to vždycky vrátilo, ale co – chodím, a na vozíku spíš jen přejíždím, třeba mezi saunou a bazénem nebo sjezdovkou a hospodou.“
Od malička žil ve Svobodě nad Úpou, proto má hory v povaze. Jak jen to jde, utíká ven, na vzduch, mezi lidi. Vždycky kolem něj bylo spoustu zdravých dětí, se kterými chodil i do školy, odlišný si tedy určitě nepřipadal. Když si moc vyskakoval, zmydlila ho sestra, jen tak se ale nedal. Dost času trávil v lázních, ať už přímo na pobytu nebo s maminkou fyzioterapeutkou. Tatínkovi chodil fandit na rallye aut, hodně plaval, jezdil na tricyklu a blbnul na sjezdovkách.“Vždycky jsem dělal všechno proto, abych neseděl zavřenej doma. Venku se cítím naprosto volně a rovnocenně.“
Pavel miluje vodu, a protože v bazénu byl i několikrát denně, začal před studiem na obchodní akademii plavat závodně. Piloval prsa, kraul a znak, nejčastěji na krátkých tratích. Sbíral medaile na republikové úrovni, užíval si atmosféru závodů a hecování se soupeři. Ve stejné době se ale pustil i do lyžování na monolyži, a aby se nenudil, začal závodit i tady. Bojoval ve všech disciplínách, nejradši však v super obřím slalomu. A nedržel se zrovna při zemi, trénoval i soutěžil v zahraničí, pravidelně se umisťoval v evropských a světových pohárech. „Není to jenom romantika. Vstáváme v pět, abychom byli v šest na lanovce. A když nepřeje počasí, jsme celý den venku ve větru klidně i v mínus pětatřiceti stupních. To nedá každej.“
Pavla sice párkrát zastavilo zranění, svahy na monoski ale sjíždí závodně dál. A přizabít se zkouší i jinde, třeba na handbiku, kolem paraglydingu nebo při nádechovém potápění, kdysi poškádlil i florbal a golf. A neodpustí si nic, co se točí kolem aut. Formule, závoďáci, autobusy, kamiony, tahače i kluci, kteří tomu všemu rozumí. To je specifický svět, kam Pavel nejen nakukuje, ale i patří. Zatím jako fanoušek, rád by se ale v tomto směru realizoval i profesně, klidně jako řidič autobusu nebo kamionu. „Na osobák jsem si udělal řidičák hned, jak to šlo. Řídím vážně rád, čím delší trasy, tím líp. Nevadí mi jezdit ani sám, aspoň můžu přemýšlet, co dál.“
Úspěchy Pavla Dvořáka
- Florbal: na škole člen florbalového oddílu SK Akáda Janské Lázně, největší úspěch: 2003 stříbro na MČR
- Plavání: 1995 – 2005, medaile z MČR, největší úspěch: 2003 bronz na 50 m znak a 100 m prsa
- Lyžování: 1999 – dosud
- 1999: stříbro na moravském poháru ve slalomu, obřím slalomu a superobřím slalomu
- 2003: Trojnásobný mistr České republiky ve slalomu, obřím slalomu a superobřím slalomu, 5. místo v kategorii LW 12/1 a 12. místo v celkovém hodnocení Evropského poháru
- 2005: stříbro na MČR v obřím slalomu
- 2009: čtvrté místo na mistrovství Rakouska v superkombinaci
- 2011: mistr České republiky v obřím slalomu
- 2012: zlato na mistrovství Itálie ve slalomu
- 2013: stříbro na mistrovství Švýcarska v obřím slalomu
- 2014: stříbro na mistrovství Švýcarska ve slalomu
- 2016: zlato na mezinárodních závodech v Srbsku v obřím slalomu
- 2017: stříbro na MČR ve slalomu a bronz na MČR v obřím slalomu
A v téhle rozjeté době se letos přihlásil do Srdcerváčů. „Navzdory přesvědčení mnoha lidí fakt nesedíme jen tak zkroušeně v koutě. Chci ostatním ukázat, kolik se toho dá dělat, že je možný i s handicapem kombinovat sport, práci i soukromej život. Sám se tím učím líp vystupovat na veřejnosti, dávat o sobě vědět a směřovat si svou závodní i profesní kariéru.“
Pavel na vysoké škole vystudoval veřejnou správu, živí se hlavně jako účetní. Dosud svůj čas podřizoval lyžování, proto mu dlouhodobé brigády přes známé vyhovovaly. Navíc nechtěl plýtvat silami na bourání předsudků, na které jinde občas narážel – nemá dostatečně ostré lokty, praxi a vůbec může být jako kluk o berlích rád aspoň za nějakou práci, natož kvalifikovanou.
Teď se ale situace mění. Až nebude závodit, pustí se do práce naplno, proto nechce zůstávat ani za svými možnostmi, ani za svými sny. „V kanceláři jsem dobrej, má to něco do sebe. Jenže mě to čím dál tím víc táhne k tomu řízení, minimálně to zkombinovat. Možná kvůli nohám nedostanu povolení na řidičák velkých aut, ale když se budu bát, nic nezměním. Nejsem tak zamlklej a nerozhodnej, jak asi vypadám, jen neumím a ani nechci bejt průraznej a hlásat svý schopnosti obřadně do světa. Já si věřím, ale to nestačí. Potřebuju taky dostat tu správnou šanci.“
Autorka: Helena Tutterová
Foto: archiv Pavla Dvořáka