Vladimír Staňura je pojem, minimálně ve světě financí a spoření. Přečtěte si, co má generální ředitel ČMSS společného se Srdcerváči, jak ho těší jeho práce a k čemu ho dovedla schopnost podívat se kriticky sám na sebe a svůj život.
Při pročítání četných rozhovorů a analýz trhu se trochu bojím, že tentokrát si se zkušenostmi s domácí kasičkou a platební kartou nevystačím. Mé obavy rozptýlí až usměvavá asistentka Míša, se kterou si cestou výtahem povídají všichni, kdo zrovna přistoupí. A to je pondělí brzy ráno. Hurá, žádný chladný svět čísel! Na světlých chodbách a ve veliké prosklené kanceláři už tuším, že mě tu čeká nejen neobvyklý úhel pohledu na Prahu, ale i na kariéru muže, který se začal měnit, aby nepřišel o svou rodinu a mohl být spokojený sám se sebou.
Vladimír po studiích a zkušenostech v zahraničí začínal na různých postech v bankovním sektoru. V roce 1978 nastoupil do ČSOB a vlastně tu zůstal doteď. Nejprve jako řadový člen představenstva, od roku 2003 je hlavou představenstva ČMSS, a tedy šéfem Lišky. K tomu je již třetí rok předsedou Asociace českých stavebních spořitelen.
„Pracoval jsem prakticky nepřetržitě, což bylo v té době běžné. Získal jsem postavení, moc, peníze, dům, auto, zabezpečil rodinu. Od rána do večera jsem plánoval, cítil neustálé napětí a strach. Vůbec nehrálo roli, kolik jsem toho dokázal nebo měl. Když mi žena řekla, že takhle to dál nepůjde, nerozuměl jsem jí. Pádným důvodem ke změně byla až moje přetrvávající vnitřní nespokojenost.“
Tak se Vladimír na prahu padesátky začal věnovat seberozvoji, absolvoval kurs Vědomý lídr, inspiroval se četbou knih, objevil meditační cvičení a poznal osobnosti z řad alternativců a koučů. „Nešlo o žádný radikální zlom, ale několikaletý proces. Mí blízcí byli dost zaskočeni, když jsem začal projevovat emoce, to u nás rozhodně nebývalo zvykem.“ V dětství totiž Vladimíra formovaly tradiční výrazně patriarchální vzory, konzervativnost a uzavřenost navíc umocnil i pětiletý pobyt v Japonsku. Kladl se důraz na vzdělání, nebylo přijatelné sedět jen tak s rukama v klíně.
„Uvědomil jsem si, že chci mít odvahu být sám sebou, žít si podle svého, tady a teď. Ujasnil jsem si vztah s tatínkem, prohloubil pouto se ženou a omluvil se svým dětem. Dodnes mě mrzí, že jsem s nimi netrávil více času, i když tuším, že jsem v té době byl na svém maximu.“ O to víc bývá teď ve svém volnu s vnoučaty nebo s rodinou na cestách. Relaxuje také při sportu a pohybu, který má v jeho životě důležitou roli.
Vladimír hraje pravidelně tenis a golf, chodí do fitka, jezdí na trenažéru, protahuje se na trakčním lůžku a na ráno a večer má vlastní sestavu cviků. Celý život se potýká s bolavými zády, ale jak sám říká, některé věci pominou, když si jich přestanete všímat. Je velkým sportovním fanouškem, i když nijak programově. „Rád pozoruju kluky, jak kopou do míče někde na plácku. Taky si vychutnávám taktiku amerického fotbalu. Ve sportu ani v pohybu totiž není nic naprosto dané a hotové, je to jako v životě, proto mě to baví.“
Hotový není Vladimír ani v zaměstnání. „Mám dva možné termíny odchodu do důchodu, musím skončit naráz, v mé funkci to postupně nelze. Jenže mě stále těší sem chodit, i když je tisíce jiných věcí, kterým bych se chtěl věnovat. Takže ať to dopadne, jak chce, budu spokojený.“ Plánuje nadále přednášet, být mentorem a koučem. A také se naplno zabývat CSR aktivitami. V roce 2013 založil s kolegy obecně prospěšnou společnost Mezi námi, která sbližuje malé děti a seniory.
„Chtěli jsme mít něco svého, co budeme mít možnost ovlivnit, a kam se také můžeme jít zapojit osobně. Bez toho to pro mě nemá takový smysl.“ Při pravidelných setkáních senioři dětem čtou nebo jdou společně na výlet, výstavu, něco vyrábějí, vyprávějí si. Předávají tak dětem své zkušenosti a nadhled, přitom se od nich nabijí energií. Činnost společnosti se stále rozrůstá, takže přání mít větší renomé se pomalu plní.
Přání se nepřímo plní také Srdcerváčům. Českomoravská stavební spořitelna bude totiž již druhým rokem jedním z hlavních partnerů tohoto projektu. „Rád hledám způsob, jak propojit osvětu a odborné zkušenosti, jak fungovat společně. Navíc mě baví životní příběhy, protože mohou lidi zvednout ze židle a inspirovat ke změně.“ Tak to jsme spolu správně. Nechme se překvapit, co přinese letošní jubilejní ročník, který je takových příběhů plný. A já děkuju panu Staňurovi, že ví, že mít odvahu znamená jít klidně nevyšlapanou cestou, zato s oporou v zádech a s vědomím vlastní síly.
Autorka: Helena Tutterová
Fota: archiv ČMSSIng. Vladimír Staňura, MBA (18.3.1955)
Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a na Rotterdam School of Management získal titul MBA. Působil v řadě rolí v domácím i zahraničním bankovnictví a v roce 1991 se stal členem představenstva ČSOB, ve kterém zůstal až do roku 2003, kdy byl jmenován předsedou představenstva Českomoravské stavební spořitelny. V roce 2013 založil s kolegy obecně prospěšnou společnost Mezi námi, která sbližuje malé děti a seniory. Od roku 2014 je předsedou Asociace českých stavebních spořitelen. Hovoří několika jazyky, miluje mimo jiné japonskou kuchyni, cestování a sport, věnuje se seberozvojovým aktivitám. Je ženatý, má dvě děti a dvě vnoučata.