V sobotu na Ladronce bylo živo, RunTour v Praze běželo na tři tisíce lidí. A Srdcerváči byli u toho.
„Ze startovních čísel už jsem si doma udělala šaty od hlavy až k patě,“ směje se Zuzka Nemčíková, milovnice běhu RunTour. To možná vysvětluje, že je sama takový číslo – na trati má přehled, mezi závodníky spoustu přátel. A po boku skvělého manžela Miloše, který zařídí, co se dá, a je zázračně vždycky nablízku. Zuzka startovala na pětikilometrové trati a časem zůstala záměrně za svými možnostmi, protože si běh chtěla hlavně užít. I tak si ale odpoledne šla na pódium společně s mužem pro titul Zlatého Mastera.
Na pódiu mohl být i Pavel Dvořák, milovník adrenalinu, který jel pětikilometrovou trasu na handbiku. Ale počítač si s jeho časem, ani označením nějak nevěděl rady, Pavel mu svou jízdou jednoduše zavařil závity. Pro nás to nebylo na bednu, ale na bedně, to je jasný, takže jsme slavili soukromě.
Na pětce startoval taky Jirka Adamík, improvizátor, který tentokrát nenechal nic náhodě a běžel se svým synem Adamem. Oba doběhli v plné síle s tím, že Adam si pak dal ještě desítku. Teda ne pivo, ale trať.
Desetikilometrovou trať jel taky Honza Tománek, čerstvý Ironman. Pěkně zčerstva se na trati poměřil se svým parťákem Mirkem Šulcem. Ten sice nakonec vyhrál, ale i tak Honza na formuli profrčel takovou rychlostí, že jsme málem nestačili skandovat. Pořád nemám jedinou jeho fotku, co by nebyla rozmázlá, on se prostě zastavit nedá.
Poslední z naší pětice byl Petr Vyhnánek, a ne náhodou byl na trati zrovna s Honzou. Běhá rád a podle mě dobře, protože doběhl s plícemi na svém místě a v tak hezkém slunném počasí i v hezkém čase. Ale kdybyste se ho zeptali, řekl by vám nejspíš opak.
Vždyť znáte sportovce – hecnou se a vydaj se ze všech sil, třeba aby si mohli užít obdiv diváků. A atmosféra – ta teda na RunTouru byla. Rodinná, přátelská i sportovní. Tak určitě 🙂
Autorka: Helena Tutterová
Foto: Lukáš Petr Tesař a archiv Zuzany Nemčíkové