Začíná jubilejní ročník osvětového a fundraisingového projektu Srdcerváči, letos v duchu Sedmi statečných. Veřejnosti se Srdcerváči prvně představili v pátek 8. 9. na Náměstí Václava Havla u Národního divadla. Přečtěte si, jaký byl a jak se vydařil nadupaný odpolední program.
Betonovej plácek u Národního divadla v pátek odpoledne značně ožil. Ano, myslím náměstí Václava Havla, kde letos zahajovali Srdcerváči svůj jubilejní pátý ročník. Lepší místo jsme si vybrat nemohli – dostatek prostoru na pódium pro kapelu, klavír, židle a stolky, stánky neziskových organizací a tvorbu z lega. A ještě před začátkem zbloudilí zvědaví turisti s obřími foťáky, tudíž máme i nové fanoušky našich anglických webovek. Abychom si uprostřed Prahy nepřipadali jenom romanticky, občas pořádně zafoukal vítr, uletěly letáčky, ale i tak jsme zůstali nohama na zemi a udrželi myšlenku i kelímky třeba s pampeliškovou kávou.
Celou akci uvedli Hanka Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu a zaměstnávání zdravotně postižených a ředitel Národního divadla Jan Burian, který nad zahájením kampaně Srdcerváči převzal záštitu. „Každý máme nějaký svůj handicap, se kterým se snažíme vyrovnat, ať už v životě nebo v zaměstnání. Přitom v mnoha profesích nemá záležet na zdravotních dispozicích, ale třeba na tvořivosti nebo šikovnosti,“ podotkl Burian. „Zato kdybych chtěl být baleťák, byl bych handicapovaný absolutně,“ dodal a rozesmál tak přítomné publikum.
Robert Čásenský, šéfredaktor magazínu Reportér, v průběhu odpoledne vyzpovídal všechny nové Srdcerváče, až na Honzu Tománka, který je trochu jako Hliník stále nepřítomen, protože zrovna závodí v Americe. K mikrofonu se tak dostali Nicole Fryčová, Jirka Adamík, Pavel Dvořák, Zuzka Nemčíková, Tomáš Mošnička i Honza Povýšil. „Paralympiáda může být divácky velmi atraktivní, sportovcům kolikrát už na startu něco odpadne, třeba tam nechají nohu,“ odlehčil povídání právě Honza.
Kdo ale rozhodně neodpadl, jsou neziskové organizace a společnosti Modrý domeček, Green Doors, Etincelle, Bicomterapie a Aranžérie, které nabízely ve stáncích své produkty a postaraly se nejen o to, že bylo stále co jíst a pít. Neznáte je? Brzy budete, protože i jejich příběhy zveřejníme na našich stránkách. I tady totiž nacházejí uplatnění lidé se zdravotním omezením či handicapem. Stánek tu mělo také Plasma Place, kde se dalo zjistit, jak probíhá odběr krevní plasmy a rovnou se k němu zapsat.
Občas si musím připomínat, že jsem v práci. Když to totiž rozbalí kapela Artmosphere, která stojí i za hudbou k medailonku letošních Srdcerváčů, poslouchám, poskakuju a tančím. Podobně se zapomínám při hře pianistů Tomáše Impellizzeriho, Dominika Šebó, Václava Tobrmana a Honzy Jareše. Protože mě ale dost bolí nohy, chvilku uvažuju i o tom, že bych si šla o kousek vedle na kobereček Lega lehnout, ale kostičky stavebnice by mě asi dost tlačily do zad a chyběly by dětem v tvůrčím koutku a při stavbě srdcerváčského srdce.
O trochu napětí se postarali mladí sportovní šermíři z Teplic pod vedením Karla Biebla a nadšený motorkář, který předvedl mašiny, na nichž mohou jezdit i různě handicapovaní motocyklisti. Celý ten cvrkot pro mě stylově zhodnotila jedna kolemjdoucí starší paní svým kamarádkám. „Tak holky, už vím, proč to tu celý je. Postižení lidé si chtějí najít co nejlepší práci a taky zviditelnit svůj katalog. Prý jsou tu i sportovci, to by se mi teď hodilo, nevím, kdo mě odnese domů,“ rozesmála se. „Ale maj´ to tu hezký.“
Děkujeme všem, kteří nezůstávají stranou a bez kterých by Srdcerváči ani být nemohli. Držte našim Sedmi statečným palce a nechte se strhnout, staňte se také Srdcerváčem!
Hlavními partnery projektu Srdcerváči jsou Lesy České republiky a Českomoravská stavební spořitelna.
Autorka: Helena Tutterová
Foto: Lukáš Petr Tesař